Dětské diváky rozesmála pohádka Tajemství kamenného vrchu od mladých ochotníků ze spolku Sova - Debř. Pro celou rodinu byla určena francouzská balada O krásné paní a lněné kytli. Od půl deváté, s podporou atmosféry létavicové noci, se rozehrál poetický příběh o lásce a zradě Radúz a Mahulena. Obě zmíněná představení přijel zahrát Jiří - divadelní spolek z Poděbrad.

Každé z představení se odehrálo v úplně jiné scenérii. Tajemství Kamenného Vrchu bylo pojednáno klasicky, kdy diváci sedí v hledišti a pohádka s množstvím kulis a podkreslená scénickou hudbou proběhla hlavně na připraveném pódiu.

Pak se hlediště pootočilo o devadesát stupňů a byl tu příběh O krásné paní a lněné kytli vtipně a živě vyprávěný. Okořeněný byl bojovými scénami, hrou na kytaru a perkuse. Horkou chvíli prožil divák nečekaně nominovaný na rytíře, kdy musel prokázat své rytířské schopnosti. Ty zahrnují recitaci milostné básně a souboj na meče. Příběh dopal pro všechny šťastně. V průběhu celého odpoledne se nenápadně připravovalo hlavní večerní představení. Neskutečné umění pana režiséra a divadelních techniků odhalilo ohromný potenciál zříceniny Zvířetice jako nenahraditelných divadelních kulis. Nádvoří se proměňovalo pomocí světel a hudby v pohádkovou zahradu nebo v dramatické štíty hor. Hned tu byla studánka a vzápětí královský důr. Z věže sestupuje rytíř s planoucí pochodní, v královských zahradách dovádějí půvabné princezny a tam kráčí smuteční průvod… To vše sledovali diváci, kteří měli svá místa připravená v půlkruhu připomínajícím arénu.

Hlavní hvězdou večera, na kterou jsme se velmi těšili, byla paní Valérie Zawadská. Role královny Runy v Zeyerově baladě je psaná snad přímo pro ni.

Někteří diváci zůstali na všechna představení, využili výborné občerstvení a odcházeli s krásnými zážitky a nešetřili chválou. My máme radost, že jste měli radost.

Za TIC Zvířetice: Kateřina Trochimovič