Trenéři soupeřů tenkrát nenacházeli recept, jak ubránit bakovské střelce jako byli Jouza, Dvořák nebo Lochman. Vstřelit 50 branek za sezonu nebylo například pro Martina Jouzu žádný problém. Že tým trénovaný panem Jaroslavem Šimonem patřil v té době mezi nejlepší v kraji, dokumentuje i druhé místo v krajském poháru. Ve finále prohráli až s účastníkem krajského přeboru Spartak Příbram 2:5. „Finále se nehrálo na neutrální půdě, a my jsme toto rozhodnutí kraje brali jako nespravedlivé. Do Příbrami jsme k favoritovi zápasu odjížděli s malými šancemi. Přesto jsme se po brankách Martina Jouzy a Milana Lochmana čest bakovské kopané udrželi, “ popisoval slavné finále z roku 1978 během sobotního setkání jeden z jeho hlavních organizátorů Karel Wollman.

V letech 1976 až 1984 se postupně formovala nezapomenutelná parta hráčů, kterou podporovaly v dnešní době nevídaným způsobem manželky. Během večera padla z jejich úst v Besedě nejedna vzpomínka na ten či onen zápas. Na venkovní zápasy společně se svými partnery cestovaly oddílovým autobusem, a o nezapomenutelné příhody tak nebyla nouze. Soudržnost týmu také upevňoval fotbalový oddíl tím, že pravidelně pořádal sportovní plesy, společné brigády, letní a zimní soustředění či vícedenní zájezdy s celými rodinami. I po letech byla cítit pospolitost a přátelství všech, co se sobotního setkání zúčastnili. Vzpomínalo se také na kamarády, kteří již bohužel nežijí.

Současné vedení oddílu SK Bakov při této příležitosti nechalo vyrobit pro každého účastníka vlaječky jako upomínku na toto vzácné setkání. Všem bývalým hráčům přejeme spokojenost, pohodu a hlavně zdraví do dalších let.