Okna a ptáci

Okna a ptáci

Možná jste to už zažili. Rána do skla, a když se jdete podívat, leží tam opeřenec.  

Mrtvý, nebo před smrtí. Jen málokdy se z otřesu vzpamatuje a odletí. Ale povede se, jste-li rychlejší než kočka, abyste trosečníka zvedli, zobák mu namočili do vody a počkali chvilku, než odletí. I takové případy znám.

Ptáci do skla narazí proto, že ho nerozliší a chtějí prostě místem proletět. Pokud rychlost zbrzdí, tak na poslední chvíli. Aby se problém eliminoval, nalepují se na čekárny či protihlukové stěny siluety dravců či různé fólie. Někdy ovšem do skla ptáci vrazí v domnění, že tam pokračuje zahrada, protože se stromy v tabulkách odrážejí. Tady jsou největším nebezpečím architektonicky zajímavé „domy, vpité do zahrady“. Ty potlučou ptáků opravdu hodně. A pak je tu třetí situace, kdy se v čase obhajování teritorií někteří samečkové „dobývají“ do zrcátek automobilů, traktorů a u nás do ušpiněných tabulek dílny. Ti se nezabijí, protože po skle spíše kloužou, ale vydrží v blamáži opravdu dlouho. Soka prostě chtějí vyhnat, obzvlášť tehdy, když se on chová stejně.

Téma se mi vnutilo proto, že přišlo hlášení slavíka, který se o okno v zahradě zabil. Kroužek se postaral alespoň o to, že jsem se o pěvci dověděl. Že od loňska, kdy jsem ho okroužkoval, zdárně v Africe přezimoval, že se do stejného místa vrátil a že teď asi krmil v tom zámeckém parku mladé.

Kdybyste se setkali s opeřenci, kterým lze nějak pomoci, volejte útulek v Pátku u Poděbrad, tady je telefon (603 864 822). Přijedou, nebo poradí.

Zašel jsem před pár dny tady u nás do školy, abych svojí knížkou o slavících odměnil žáka třetí třídy Honzu. Přinesl sýkoru, kterou chytla kočka. Zachránil ji včas, protože zanedlouho uletěla. O to by ani tak nešlo, takových zachránců přijde za rok dost a každému u dveří jen poděkuji, tenhle kluk se ale odpoledne přišel zeptat, jak to dopadlo. A to už tak běžné není, mně se to líbilo, a proto jsem do třídy zašel. Věnování, které jsem mu napsal, bylo poděkováním i povzbuzením.

Pavel Kverek

19.6.2017 15:16:01 | přečteno 562x | magdalena.bulirova
load