Slunce je jistotou

slunce

Probouzení v přírodě je už hotovou věcí. Před pár desítkami let bychom toto konstatování vztahovali především k tání závějí a rozmrzání řek. To už se dnes nekoná. 

Je to ale pořád stejné Slunce, které nad námi v únoru nabírá na síle, jen my a čas jsme popošli do jiné doby. Do fáze oteplování klimatu. Dějí se věci neobvyklé, v některých městech hnízdí kosové již od ledna a lidé se o ně bojí. Když nevyhnízdí, bude to výchovný políček od matky Přírody. Aby se snad dál nerodili takoví pomýlenci. Ale výři či hrdličky, to už je jiná, tam je vše ošetřeno zkušenostmi. Hnízdění či aspoň zásnuby se ale rozběhnou v ptačí říši už mnohde a nápadné to bude zejména v lesích. Uslyšíme bubnování šplhavců, zpěv nedočkavých sýkor, rychle se budou přilétat drozdi brávníci. Na potocích skorci také už ve dvou a hledají se místa pro hnízdění. Letos je táním sněhu zvýšené hladiny určitě nezaskočí, nic takového nepřijde, pod můstky hnízda tentokrát voda nevyplaví. Kolem polních hnojišť se objeví první konipasové, zastaví se i otužilí skřivani. Strnadi, kteří se donedávna zdržovali kolem zásypů pro zvěř v hejnech, se také uklidí do párů. I oni poznali, že Slunce si zase už věří a den se i pro ně natahuje. Z měst brzy odletí havrani, pokud vůbec ještě v podzimu přiletěli, v zimovištích pobyt ukončí labutě a ptačí trasy nad krajinou začnou zas ožívat křídly.

Únor je krátký, a jakmile nakročí březen, rozběhne se v krajině jedna ohromná párty. Pupeny odhodí své zimní kabáty, tráva se zazelená a jaro už vůbec nic nezadrží. Záplava vůní, barev, hlasů a vitality zaplní znovu své místo v kalendáři roku, a jakmile doslouží, předá štafetu dál. Tam zdaleka ještě nejsme, ale zpozornět bychom měli. Velkolepé divadlo života totiž právě začíná.

Pavel Kverek

25.2.2019 19:37:57 | přečteno 300x | magdalena.bulirova
load